She’s Whiskey In A Teacup

Když se váš věk přehoupne přes dvacátou číslici, je v podstatě neodvratné, že se jednoho večera najdete sedět s otevřenou flaškou whiskey a hrníčkem (protože zjistíte, že nemáte žádnou vhodnou skleničku) a polemizujete sami se sebou o tom, jak vlastně vypadá váš život.

Žiju v Londýně, připravuju se na státnice a za chvíli mi bude dvacet tři.

Není to tak hrozný.

Když jsem byla malá, odstěhovat se do Anglie pro mě byla priorita číslo jedna. Vždyť to znáte – v Anglii je tráva zelenější, nebe modřejší a po ulicích běhají jednorožci. Vždycky jsem věděla, že tady skončím (jsem generace Harryho Pottera, co byste ode mě mohli čekat?), jen mi nikdy nebylo úplně přesně jasné co budu dělat. Od herečky, přes manželku prince Harryho, až po muzikantku (což by mě moc dlouho neuživilo, protože neumím ani zpívat ani na nic hrát) – moje fantazie byla celkem neomezená. Nakonec jsem se rozhodla následovat svojí první životní lásku – literaturu. A tak jsem skončila na magisterském oboru Publishing na UCL.

Přijela jsem, viděla jsem a teď po těch sedmi měsících jsem zjistila, kolik se toho na člověku dá změnit. Vtipné je, že ti, kterým je čtyřicet zpravidla závidí dvacetiletým jejich možnosti, jejich mládí, jejich budoucnost (a je mi jasné, že za dvacet let na tom budu stejně) a přitom když je vám přes dvacet, tak jste vlastně tak trochu v blbým věku.

Je vám moc na to, abyste byli studenti a neměli žádnou zodpovědnost za svůj život a přitom málo na to, abyste o sobě mohli tvrdit, že jste profesionálové. Končíte školy, hledáte práci a po chvíli se už hystericky smějete pokaždé, když v inzerátu vidíte čtyři roky požadované praxe, věk nižší než 25, řidičský průkaz skupiny B a třetí jazyk výhodou. Ta budoucnost, co vám starší generace tolik závidí, je sakra nejistá… zvlášť když vám každý den média cpou do hlavy, že bude válka, že nebudete mít nikdy důchod a že je to vlastně jedno, protože se ho ani nedožijete.

Takže teda skončíte s tou flaškou whiskey, čumíte na seriály, co se vám líbily, když vám bylo šestnáct a říkáte si, co s tím vším.

U mě byla odpověď celkem podivná. Rozhodla jsem se založit si blog. Bude to lifestyle s občasnou kapkou sarkasmu. Nebudu se dušovat, že vám nikdy nebudu ukazovat módní trendy, protože jsem koneckonců holka, takže mám ráda módu, kabelky, kosmetiku a všechny tyhle věci. Kromě toho ale taky budu mapovat jaké to je, když se z vás stává dospělák. A tím už dva týdny oficiálně jsem, protože jsem začala pít kafe bez mléka, že jo.

Jo, a taky vám sem přihodím občasnou recenzi na nějakou knížku. Nečekejte ale, že nějakou z nich budete moct koupit rodičům. Co se týče literatury, je mi pořád nějakých sladkých třináct.

Na zdraví!

IMG_0395

When your age climbs over the dreaded twenty, it’s inevitable that you find yourself sitting with an open bottle of whiskey and a mug (because you realise that you have no glass to pour it into), wondering what your life has turned out to be. 

I live in London, currently revising for my final exam, and turning 23 in a few days. 

It could be worse. 

When I was little, it was my priority to move to England. You know how it is – the grass is greener here, the sky is bluer and there are unicorns running around. I always knew I was going to live here at some point (hey, I come from Harry Potter generation, what did you expect?), I just didn’t know what exactly I’ll be doing here. I wanted to be an actress, prince Harry’s wife, a musician (thank God, I found something to replace this plan with, my singing wouldn’t get me far)… my fantasies were pretty broad. Finally, I decided to follow my first love – literature. And so I ended up doing my master’s degree in Publishing at UCL. I moved, I saw, and after seven months of living here, I realised how much a person can change. It’s funny how people in their fourties envy those in early-twenties their opportunities, their youth, their futures (and I know that one day, I’ll be the same) when… the truth be told… being in your early-twenties kind of sucks. 

You’re too old to be a student and have no responsibilities but too young to call yourselves professionals. So you’re graduating and applying for jobs and after a while you find yourselves laughing hysterically over job ads that are looking for someone with 5 years of experience, whose age is under 25, has a driving license and speaks three languages. The future that the older generation envies you, is just shaky… especially when you watch the news every day and all you see is how there’s a war coming and how the state will never support you when you’re old but, hey, that’s okay, because you’ll never get to live that long. 

And you end up with the bottle of scotch, watching TV shows you loved when you were sixteen and you’re wondering what to do next. 

My answer was pretty weird: I decided to start a blog. It’s gonna be a lifestyle blog with an occasional drop of sarcasm. I’m not gonna promise you that you’ll never hear about fashion from me. After all, I am a girl and I do like fashion and handbags and cosmetics and all that. But apart from that, I’ll be sharing with you the experience of becoming an adult. Because I’ve been officially an adult since I stopped putting milk into my coffee two weeks ago. 

Oh yeah, and sometimes, I’ll throw in a book review too. Don’t expect any recommendations on books that you could buy for your parents, though. When it comes to reading, I’m still sweet thirteen. 

Cheers!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s