Walking on Sunshine

V posledních dvou dnech se počasí začalo tvářit, že mi přeci jen dopřeje trochu skutečného jara, takže jsem se při svých pochodech domů z práce mohla vykračovat se slunečními brýlemi (bohužel ne těmi ananasovými) na očích. A jak si tak vykračuju, dívám se na všechnu tu rozkvetlou nádheru okolo sebe a říkám si, jak je to vlastně fajn, že ty stromy tak kvetou a že je všude plno zeleně a kdy jsem se proboha začala zajímat o květy a zeleň.

IMG_0370

Řekla bych, že nastal čas na malý seznam věcí, podle kterých poznáte, že váš život vypadá úplně jinak, než jste si původně mysleli.

1. Jak poznáte, že žijete v Anglii.

Tohle by měl být celkem jednoduchý bod, vzhledem k tomu, že v Londýně je všechno od architektury až po laky na nehty jiné, než v Praze. Někdy se mi ale přihodí, že na chvilku zapomenu, že jsem vlastně na ostrově a že mě od domova dělí dvě hodiny cesty letadlem. To hlavně ve chvílích, kdy například sedím v autobuse a slyším, jak někdo huláká slovensky. Pak je dost snadné mít pocit, že jsem vlastně v Košicích (a to i když sedím na horním poschodí autobusu). Celá ta chvilka zmatenosti je ale zažehnána ve chvíli, kdy si přes polední přestávku jdu koupit kafe do kavárny přes ulici a naservíruje mi ho Colin Firth.

To by se mi v Praze opravdu nestalo.

2. Jak poznáte, že se z vás stává workoholik.

Když jdete po ulici a culíte se do mobilu, každý si okamžitě myslí, že je to proto, že vám napsal nějaký kluk (nebudu je nazývat muži, tak stará ještě nejsem). Pokud to je pravda, pokud jste skutečně právě obdržely zamilovanou smsku, asi by se dalo říct, že máte štěstí. Pokud se ale culíte proto, že si čtete email od editorky, která vám píše, že byste u ní mohly dělat stáž, jste workoholik.

3. Jak poznáte, že vaše psychika stárne.

Když mi bylo sedmnáct, počasí mě psychicky nijak výrazně neovlivňovalo. Nikdy jsem úplně přesně nechápala proč všichni svoje deprese dávají za vinu dešti, zimě a tmě. I když to možná bude tím, že když mi bylo sedmnáct, tak jsem dobrou náladu neměla prakticky nikdy.

V posledních dvou měsících jsem ale vysledovala, že dokud svítí slunce, mám plno energie a jsem podivně rozjařená. Jakmile přijde mrak, celá ta nálada vyprchá jako parfém od pouličních překupníků.

4. Jak poznáte, že jste přepracovaní.

Jednoznačně ve chvíli, kdy hodinu zadáváte do databáze kontakty na americké firmy jen abyste zjistili, že dokument, do kterého to přidáváte obsahuje jen firmy anglické. A tak otevřete tu americkou databázy a zjistíte, že tam už většina těch kontaktů je. Dalších patnáct minut strávíte tím, že mažete všechna ta políčka, která jste předtím tak pečlivě vyplňovali.

5. Jak poznáte, že vám tak trochu šplouchá na maják.

Při chůzi po ulici se najednou dojmete skoro k slzám při pomyšlení na to, že vaše skoro-sestra má miminko a jak strašně krásně vypadá na fotkách.

A nakonec: jak poznáte, že se z vás stal bloger? Když každou svoji myšlenku analyzujete tak, aby z ní vyšel článek.

Howgh. Domluvila jsem. (Pro dnešek.)

 IMG_0254

For the past couple of days, the weather’s been trying to pretend that it’s gonna bring on the proper spring we all know and love. That means that I was able to walk down the street from work today with my sunglasses (not the pinapple ones, sadly) on. And as I was walking, I was admiring all these flower-y, spring-y surroundings and I was thinking how nice it is that things can be so flower-y and green and that the trees bloom like this and when the hell did I start noticing flowers and trees? 

IMG_0371

So I thought it’s the right time to come up with a little list of things which will help you to realise that there’s something odd going on in your life. 

1. How do you realise that you’re living in England? 

Now, this should be fairly easy, right? I mean, everything in London – from architecture to nail polish (okay, varnish, I guess) is different than it is in Prague. But there are moments sometimes when I forget that I’m here, on this island and that home is two hours by plane away. Especially when I’m on a bus and I hear someone shouting in Slovak. It’s easy to think that I’m actually in Košice for that little moment (even if I’m sitting on the upper deck). This whole confusion can be resolved very quickly, though. All it takes is for me to go for a coffee on my lunch break, step into this little café across the street from the office and let Colin Firth make me a cappuccino.

Well, this wouldn’t happen in Prague, I can guarantee that. 

2. How do you realise that you’ve become a workaholic? 

When you’re walking down the street with your smartphone in hands and you’re smiling on the screen, everyone will assume that you’re doing so because of a boy (I’m not calling them men yet, I’m still way too young for that). If that’s your case, then I guess you’re lucky… or something like that. But if you’re smiling on the screen because you’re reading an email from an editor saying that you could do a work placement with them, then you’re a workoholic. 

3. How do you realise that your emotions are getting old?

Like, seriously growing old. When I was seventeen, the weather didn’t have that much of an impact on my mood. I never understood why people blamed their depressions on the rain, the cold and the lack of sun. Although, I admit that it might have had something to do with the fact that I was never in a good mood when I was seventeen. 

Anyway, I noticed in the last few months, that whenever there’s sunshine I’m full of energy and I go all hip and peaceful but as soon as there’s a cloud in the sky, this whole good mood fades just like a perfume sold by a street dealer. 

4. How do you realise that you’re overworked?

That would definitely be the moment when you’ve been adding american contacts to a database for an hour only to realise that it’s an english database you’re working in. So you open up the american one and find out that almost all of those contacts are already there. You then proceed to delete everything you were so precisely working on. It takes you the next fifteen minutes. 

5. How do you realise that you’re going a little nuts?

You’re walking home from work and all of a sudden you get all emotional and sappy and you almost burst into tears of joy because you think of a new baby of your sister from another mister and how cute that baby looks on pictures. 

And finally, how do you realise that you’ve become a blogger? When you’re analysing every thought that goes through your brain until you squeeze a blog post out of it. 

Howgh. I’m done. (At least for now.)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s