Forget Me Not

Určitě si všichni dokážete vybavit (nebo si alespoň představit) ten pocit, který vás nevyhnutelně musí zasáhnout po každé větší zkoušce: vypnutí mozku. Váš nejdůležitější orgán se prostě rozhodne si vzít prázdniny a vůbec ho nezajímá, že vy potřebujete psát diplomovou práci, normálně fungovat nebo třeba tvořit příspěvky na blog. Každý pohyb je pak pro vás boj a představa, že byste teď měli trávit volný čas v knihovně je tak depresivní, že se na ni bojíte i pomyslet. Tak přesně tohle se mi stalo. Proto taky ta blogová odmlka.

Přišlo to pár dní po státnicích. Najednou jsem se ocitla v mlze a byla jsem ráda, že vůbec dokážu zformulovat těch pár slov, abych mohla komunikovat s okolím… psaní byla až příliš velká práce.

Už se z toho ale začínám probírat.


I think you can all recall (or at least imagine) that feeling that inevitably appears right after you pass just about any important exam: your brain shuts down. It’s like your most important organ just decides to go on holidays, not caring about the fact that you need to write your dissertation, to function normally or even create your blog posts. Every move almost physically hurts and the idea that you should be spending almost all your free time in the library now is so depressing, you don’t even want to think about it. So, that’s what happened to me. That’s the reason why I’ve been so quiet for the past few days. 

It came suddenly, two or so days after the exam. One minute I was okay and the next, I was living in a fog and I could barely formulate words to cover the necessary communication with the world, let alone writing anything. 

But I’m slowly waking up now.

IMG_0648

E. v sobotu oslavovala narozeniny, což byl dostatečně dobrý důvod k tomu, abych se pokusila překonat ten stav letargie, do kterého jsem nedobrovolně upadla. Ten den jsem se probudila neobvykle pozdě, provedla svůj ranní rituál a než jsem se stihla nadechnout, E. už mi klepala na dveře. Slíbila jsem jí, že jí půjčím šaty. Vzhledem k tomu, že jsem byla pořád ještě zpomalená, skončily jsme s přípravami právě včas, abychom vyrazily na večeři do centra Camdenu. E. rezervovala stůl v restauraci Bintang, jejíž menu jsem si jako správná dospělačka prošla dopředu (přibližně dvacetkrát), abych věděla, co si objednat. Tahle moje důkladná příprava mi potom vynesla to nejpálivější curry, jaké jsem kdy v životě jedla. Dokonce si nejsem ani jistá, jak vlastně chutnalo. A to si o sobě myslím, že dokážu ustát hodně pálivých věcí, děkuju pěkně. Naštěstí to zachránil koláček, který jsme si s E. objednaly napůl jako dezert. Přinesli ho s kopečkem kokosové zmrzliny, která byla naprosto boží.


E. was celebrating her birthday on Saturday, which was good enough reason for me to resurface. Or to try, at least. I woke up unusually late that day, went through my morning routine and before I could even notice the time, E. was knocking on my door. I promised to lend her a dress. Because I was still a bit slow, we finished our preparations just in time to head down to Camden for a dinner. E. made a table reservation in Bintang restaurant and I – as a responsible adult – went through their menu in advance (multiple times) so that I’d know what to order. This thorough preparation led me to order the most devilish kind of curry I have ever eaten in my whole life. Seriously, I have no idea what it tasted like. All I could taste was how spicy it was. And I have to inform you, I can handle my chilli, thank you very much. Luckily, the dessert we shared with E. saved the day. It was a small leche cake that came with a scope of coconut ice cream, which tasted like heaven.

IMG_0649

Večeře skončila a my přeběhly pár camdenských ulic do baru Fifty five, kde právě končila happy hour. Všichni se tedy nahrnuli k baru a stihli si objednat dostatek koktejlů, aby jim to vydrželo po zbytek noci. Já se už před týdnem rozhodla, že si dám menší detox a alkohol budu pít až když budu zpátky v Praze (takže žádná noční whiskey v hrníčku). A ne, nemá s tím nic společného, že jsme zapíjeli státnice. Spíš jsem si řekla, že když mám během dvou týdnů napsat půlku diplomky, tak potřebuju každou mozkovou buňku, kterou mám. Každopádně, místo koktejlu jsem si objednala sodovku.


The dinner ended and we headed down the Camden streets to Fifty five bar. They were just finishing their happy hour, so everybody hurried to the bar and they managed to order enough coctails to get them through the evening. I decided a week ago that I’ll have a little detox and the next time I’ll drink alcohol will be in Prague (so no more whiskey in a teacup). And no, it’s not because we went for drinks after the exam. It’s more due to the fact that I need to write half of my dissertation in two weeks so I need every brain cell I can get. Anyway, I went for soda water instead of a coctail. 

IMG_0650

Jak večer pokračoval a všichni okolo se začali ztrácet v alkoholovém oparu, všimla jsem si, že trochu vystupuju z davu. A evidentně si toho všimnul i barman. Zatímco objednávky ostatních zapomínal v ten moment, kdy mu byly řečeny, z nějakého důvodu si pamatoval, že chci sodovku s ledem, jednou limetkou a brčkem už když jsem se u baru objevila podruhé. Počtvrté (to curry bylo fakt pikantní) mi dokonce dal jedno z těch speciálních brček.

Občas se musíte napojit na svoje vnitřní dítě a mít radost z toho, že jste dostali barevné brčko.


As the evening went on and everyone around me started to fly on an alcohol cloud, I noticed that I’m sticking out of the crowd a little bit. The bartender noticed, too. While he was notoriously forgetting everyone’s orders as soon as they told him, by the time I went for my second round, he knew exactly that I want a glass of soda water with ice, one lime and a straw. For some reason. And when I went to order my fourth of the night (that curry was seriously spicy), he gave me one of their special straws. 

I think that sometimes, you have to channel your inner child and be happy that you got a cool straw, right?

IMG_0651

A tak jsem zjistila, že existuje spousta věcí, které vás můžou udělat nezapomenutelnými. Někdy všechno, co potřebujete je jít na párty a pít minerálku.


And so I found out that there are lots of ways to make yourself unforgettable. Sometimes, all it takes is showing up at a party sober. 

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s