Good Ol‘ TV

Pár měsíců dozadu jsem si koupila DVD s muzikálovým dílem Buffy, přemožitelky upírů, abych si připoměla doby, kdy jsem ji bezmezně obdivovala. A vlastně, nebudu vám lhát, pořád je to jednička. Každopádně, s celou tou stáží, učením se na státnice a dospíváním jsem se na to vůbec nestihla podívat.

Protože dneska je sobota, večer jdu na ples a diplomka jde celkem dobře (a navíc mi došla literatura, takže musím do knihovny), rozhodla jsem se udělat si trochu volno a konečně si to DVD pustit.

Už pár let čekám, kdy na mě konečně přijde ten pocit, že jsem úplně, nefalšovaně dospělá. Když mi bylo čtrnáct, vyhlásila jsem, že chci být mladou matkou a že ideální věk na to, mít dítě by pro mě bylo osmnáct. Ha ha. Ty čtyři roky mi přišly jako dostatečně dlouhá doba na to, abych dospěla psychicky, fyzicky i finančně do stádia, kdy bych si mohla dovolit starat se o nějakého lidského tvora. Teď je mi dvacet tři, což už není osmnáct, jak správně poznamenal můj táta, a stejně se pořád cítím tak trochu jako dítě. Ještě jsem se o sobě nepřestala vyjadřovat jako o teenagerovi, čtu stejně vyspělou literaturu jako když jsem byla v prváku na střední a pokaždé, když slyším, že se nějaká moje vrstevnice vdala/zasnoubila/otěhotněla, upřímně mě to šokuje. Všechny je totiž taky beru tak trochu jako děti.

Jenže to podle zákona nejsme, že jo. Můžeme pít v barech, volit, brát si hypotéku, vlastnit nemovitost, dědit, řídit auto, vdát se. Napadá mě, že jsem si možná tu svoji dospělost posledních pár let neuvědomovala proto, že tyhle věci prostě nedělám (až na to pití v barech, ale budu upřímná a řeknu, že to jsem dělala už před osmnáctkou). Dobře, volit jsem byla dvakrát a pocit vyspělosti mi to nepřineslo. Řidičák mám, ale pokaždé, když sednu za volant, tak mi hlavu zaplaví představy, jak někoho přejedu nebo se vybourám, takže mnohem radši jezdím MHD.

Jak už všichni víte, v Londýně jsem začala tak trochu odhalovat svoje dospělé já.

Víte ale, co mě skutečně přimělo zamyslet se nad tím, kolik mi je?

Asi byste si mysleli, že fakt, že už mám jeden vysokoškolský titul a na cestě další.

Nebo to, že když se mě v klubu zeptají na občanku, tak mě nechytne záchvat paniky.

Nebo to, že mám oprávnění podepsat smlouvu o podnájmu.

Ale ne, přátelé.

Bylo to, když jsem si uvědomila, že jsem starší než Buffy. A když jsem si to potom zrekapitulovala a zjistila jsem, že je mi víc než všem mým oblíbeným seriálovým postavám ze starých seriálů. Jo. Phoebe v Čarodějkách bylo na začátku seriálu 22. Došlo mi to, když jsem se dívala na scénu, kdy Phoebe jde za svým tátou do hotelu a on se jí zeptá, jestli už může pít, na což ona odpovídá, že sice jen chvíli, ale jo. Zamračila jsem se a následovalo překotné vyhledávání toho, kolik jí v první sérii bylo. Míň než mě.

Jsem oficiálně starší než dva moje idoly z dětství.

Jestli tohle není náhlá srážka s realitou, tak už nevím.

Pravda je ale taková, že pokud to znamená, že teď můžu začít randit s Angelem (nebo Spikem… nebo Colem Turnerem, nedbám), tak ta dospělost nakonec nebude až tak špatná.

Že jo.

P.S.: Skutečná depka na mě padne až ve chvíli, kdy si přiznám, že jsem starší než Rory Gilmorová. Tenhle fakt ale zatím úspěšně popírám.

IMG_0685

A few months ago, I bought a DVD which has the musical episode of Buffy, the Vampire Slayer on it, so that I could relive those times when she was my hero. Oh, who am I kidding, she’s still my hero. Anyway, with all that work placement, studying for finals and growing up, I didn’t have much time to watch it. 

Because today is Saturday and I’m going to the summer ball tonight and the dissertation is going quite well (and I’m out of books, so I need to visit the library), I decided to take a little break today and finally watch the damn DVD. 

I’ve been waiting for that adult feeling to come for years now. When I was fourteen, I said that I want to become a young mother and that I think eighteen will be the right time for me to have a baby. Ha ha. Yeah, I thought that those four years will be the deal breaker, and that I’ll grow up physically, mentally and financially so much so that I could take care of a human being. Now, I’m twenty-three, which is not eighteen anymore, as my dad pointed out correctly, and I still feel a little bit like a child. I still refer to myself as a teenager, I read the same kind of books I did when I was in high school and every time I see that girls that are the same age as me got married/engaged/pregnant, I’m utterly shocked. Because I kind of take them for children as well. 

But we’re not children, anymore, according to the law. We can drink in bars, vote, take mortgage, own a house, inherit stuff, drive a car, get married. I think that the reason why I wasn’t aware of me being an adult so much for the last few years is that I don’t actually do these things (well, except for the drinking bit, but let’s be honest, I’ve done that even before I was eighteen). Okay, I voted twice and it really didn’t fill me up with any grown-up feelings. I do have a driving licence and every time I sit behind the wheel, my brain starts picturing scenarios of me hitting somebody or getting into a car accident so I’m much happier sitting on the bus. 

As you already know, I started uncovering my adult self in London a little. 

But do you know what really made me think about my age? 

Maybe you’d think that the fact that I already have one university degree and another on the way would do it. 

Or the fact that I’m not panicking when they ask me for ID in a club. 

Or the fact that I’m old enough to sign a lease contract. 

But no, folks. 

It was when I realised that I’m older than Buffy was. And when I started thinking about that, I came to the realisation that I’m now older than all of my favourite characters from old TV shows. Yeah. Phoebe in Charmed was 22 years old at the beginning of the series. It occured to me when I was watching the episode when she goes to visit her dad at the hotel and he asks her if she’s old enough to drink now, to which she replies that she is, but barely. So I naturally started frantically researching how old she was in the first season. Younger than me. 

I’m officially older than my childhood idols. 

If that’s not not a sudden realisation, I don’t know what is. 

But the truth is: if it means that I can start dating Angel now (or Spike… or Cole Turner, I’m not picky), then the adulthood doesn’t sound all that bad. 

Right?

P.S.: The true depression will come when I realise that I’m older than Rory Gilmore. But I’m still in denial on that one.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s