The Breakfast Club

Na někoho, kdo dvacet dva a půl roku nejdůležitější jídlo dne zcela ignoroval, se ze mě stal podivný snídaňový maniak. Od chvíle, co jsem se začala budit brzy a každé ráno cvičit se ranní přísun energie pro mě stal naprostou nutností. Prostě si najednou nedokážu představit, že bych se dokázala vypravit z domu s prázdným žaludkem. Zašlo to dokonce tak daleko, že jsem snídaně povýšila na mou oblíbenou formu socializace, takže pokaždé, když se mám s někým sejít, nadšeně navrhuju, aby to bylo ráno. A tak se stalo, že jsme s mou kamarádkou B. založily snídaňový klub.

Začalo to v podstatě nevinně. B. bydlí v Praze ve stejné čtvrti jako já, takže jsme mohly společně projít předtím, než jsme se rozhodly sednout si v Cafe Calma blízko Dejvické. V průběhu mého pražského pobytu jsem si uvědomila, o kolik méně pěší chůze se mi dostává, takže mi tahle ranní před-snídaňová procházka přišla vhod. Bylo to svěží ráno, obloha bez mráčku, svítilo slunce a my otevřely jídelní lístky a zjistily, že Calma nabízí celé snídaňové sety, což nás potěšilo víc, než jsem ochotná přiznat. Po pár zmatených chvílích ohledně čísel, označujících alergeny, které se v daných jídlech nachází (důkaz, že jsem opravdu hodně dlouho nebyla v restauraci) jsme se obě dvě nezávisle na sobě rozhodly pro grepový fresh, espresso a jogurt s müsli a čerstvým ovocem. Naprosto dokonalá kombinace. Navíc nám k našemu překvapení místo malé skleničky müsli, kterou bychom asi všichni čekali, přinesli každé celou mísu. Tak jsme se do toho pustily a asi v průběhu dalších pěti sekund jsme se rozhodly, že hned další středu si tohle setkání musíme zopakovat. A přesně to jsme udělaly.

Příští středu jsme se sešly na stejném místě, posadily jsme se k “našemu” stolku a objednaly si úplně stejné jídlo. Jediný rozdíl byl v tom, že tentokrát bylo slunce schované za mraky a okolo nás se proháněla taková malá tornáda. Nás to samozřejmě neodradilo od sezení venku. Že to možná nebyl úplně nejlepší nápad se projevilo v okamžiku, kdy jsme otevřely jídelní lístky (a vlastně vůbec nevím, proč jsme si myslely, že bychom si snad daly něco jiného než to müsli) a dva volně vložené papíry s poledním menu se najednou vznesly do vzduchu a skončily o několik metrů dál na ulici. Položila jsem tedy na svůj jídelní lístek mobil, abych ho zatížila a chtěla jsem se zvednout, abych se vydala na záchrannou misi, když se najednou zvedl další poryv větru, shodil můj mobil na zem a já málem spadla ze židle.

Celá ta situace vypadal trochu jako kdyby ji vymyslel Charlie Chaplin.

Než jsem se vzpamatovala, obě polední menu zmizely v útrobách Prahy. S B. tedy dlužíme Cafe Calma dva papíry (ale při vší naší dospělosti jsme se nepřiznaly). Nicméně, zbytek snídaně proběhl bez trapasů a my si to znovu užily, takže jsme se vypravily na další snídani, tentokrát v neděli. Jestli chcete názor zkušeného snídaňologa, tak si ji v neděli radši udělejte doma sami, pokud nechcete bloudit po celé Praze 6 a hledat, kde mají v devět ráno otevřeno. Naše oblíbená Calma totiž v neděli otevírá až ve dvanáct. Já jsem se samozřejmě chtěla připravit dopředu, takže jsem na internetu našla snídárnu, která měla být otevřená od devíti. Když jsme se tam dopotácely a vítězoslavně jsme se chtěly usadit na zahrádku, zjistily jsme, že internet nemá vždycky pravdu a že je zavřeno. Tak jsme se zase plahočily na druhou stranu Dejvic a nakonec jsme skončily přímo na hlavní ulici, kde jsme se překvapivě obě rozhodly dát si müsli s jogurtem a čerstvým ovocem.

Třetí setkání snídaňového klubu proběhlo úspěšně a já už se tak trochu nemůžu dočkat, až se vrátím z Londýna a znovu zasednu na naše místa. Už se mi na ten jejich jogurt sbíhají sliny.

P.S.: Psala jsem tenhle příspěvek, sedíc na posteli v pyžamu, jako zvukovou kulisu jsem si pustila film a někde uprostřed toho všeho psaní najednou slyším: “…tohle není blog, který můžeš napsat v pyžamu!”

Ale je, abyste věděli.

IMG_0834 IMG_0835 2 IMG_1273 IMG_1274 2

For someone who has ignored the most important meal of the day for twenty two and a half years, I became weirdly obsessed with breakfasts. Since the moment I started waking up early and exercising every morning, I discovered that a morning shot of energy is absolutely necessary for me. I can’t even imagine that I would leave the house without eating anything first. It’s gotten so far that breakfasts are my preferred form of socializing now. Every time somebody suggests we should meet up, I always come up with a morning meeting. And so my friend B. and I came to establishing The Breakfast Club. 

It started out as an innocent one-time thing. B. lives in my neighborhood in Prague so we could meet and walk a little bit before we decided to sit in Cafe Calma near Dejvická (giving you some tourist-y tips here, guys). During my Prague vacation, I noticed that I walk a lot less there than I do in London so I was glad I got to get some steps done. It was a fresh morning, the sky was clear, the sun was shining and we opened the menus and found out that Calma offers breakfast sets. Which cheered us up a lot more than I’m willing to admit. After a few confusing moments when we were deciphering the numbers that are supposed to tell you what allergens might the food include (a clear evidence of how long I haven’t been to a restaurants) we both independently decided to get a fresh grape juice, an espresso and a yoghurt with granola and fresh fruit. Heaven. Especially when what they brought us wasn’t a small glass with a few drops of granola inside but a huge (and I mean huge) bowl full of food. We dug into it and within the next five seconds we knew that we’re gonna do this again soon. And we did. 

We met the next Wednesday on the same spot, went to the same café, ordered the same breakfast set. The only difference was the weather – the sun was hidden behind the clouds and a little hurricane was happening around us. It naturally didn’t stop us from sitting outside, which resulted in a scene when we opened our menus and two spare papers elegantly flew into the air and ended up on a sidewalk a few meters from us. I put my phone on the menu, thinking it’ll keep it in place on the table and wanted to get up to go on a rescue mission but another gust of wind threw my phone on the ground and almost threw me there too. 

That whole scene looked like something Charlie Chaplin might come up with. 

Before I contained myself, both of those poor papers were lost somewhere in Prague. So, B. and I owe Cafe Calma papers now (but, as the adults we are, we didn’t tell them). Anyway, the rest of the breakfast went well, we had a great time and so the next week, we went for yet another breakfast. This time, it was on Sunday. Let me tell you this, guys, if you want some breakfast on Sunday, you might want to make your own at home. Unless you want to wander around the whole of one of the Prague districts, trying to find anything that would be open. Our favourite Cafe Calma doesn’t open until noon on Sundays so we had to find something else. As always, I wanted to be prepared so I looked up a breakfast place on the internet beforehand and it said that they should be open on weekends from nine. When we finally found it and wanted to finally sit down outside, we found out that internet is not right all the time. Yeah, they were closed. So we were wandering through the streets until we found a nice little café on the other side of the neighborhood. Surprisingly enough, we both opted for yoghurt with granola and fresh fruit. The third meeting of The Breakfast Club went well and I can’t wait until I’ll be able to sit in our seats again. Seriously, that yoghurt is too yummy to put down in words. 

P.S.: I was writing this blog post sitting on my bed, wearing pajamas and I had a film playing on my laptop as a background when I heard one character in the film saying: “… and it’s not a blog you can write in your pajamas!”

But it is, just so you know.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s