At The End of The World

Od chvíle, co bylo definitivně rozhodnuto, že se budu stěhovat zpátky do Prahy, mám Londýn daleko radši než předtím. V How I Met Your Mother tenhle syndrom nazvali jako maturitní brýle – když má něco skončit, začnete si to idealizovat. Těsně před opuštěním střední školy máte pocit, že jste ve tří byli dokonalá parta, rozpadlý vztah se zdá nejlepší týden po rozchodu a tak dále. S Londýnem jsme za ten rok měli vážně spoustu rozepří. Jela jsem sem s představou nejlepšího města na světě a najednou jsem zjistila, že z pohledu turistky to všechno vypadá naprosto jinak, než jaké to ve skutečnosti je.

Rozhodla jsem se ale ty svoje maturitní brýle přijmout a poslední týdny v Londýně si vychutnat. Proto jsem se včera vydala do Crouch End, abych si tam zopakovala svou narozeninovou pouť za dortem. Ráda bych se pochlubila, že tentokrát jsem byla podstatně úspěšnější než v květnu.

Už před půl rokem bylo jasné, že kdybych se někdy v životě skutečně rozhodla natrvalo se tady usadit, nechtěla bych bydlet nikde jinde než v Crouch End. Dostala jsem se tam naprostou náhodou jednou odpoledne, když jsem bloudila pěšky domů ze studijní návštěvy dětského knihkupectví a od té chvíle je tahle čtvrť moje srdcovka. Působí totiž tak trochu jako kdybyste se ocitli v úplně jiném světě. Její ulice mi občas připadají jako francouzská čtvrť v New Orleans, občas jako ulice San Francisca a občas jako cesta do Narnie. Život je tam poklidnější, příroda zelenější a všechny ty kavárny, pekárny a obchůdky působí naprosto idylicky.

IMG_0364 IMG_0370 IMG_0382 IMG_0384 IMG_0392 IMG_0395 IMG_0396 IMG_0400 IMG_0403 IMG_0408 IMG_0412 IMG_0420 IMG_0421 IMG_0434 IMG_0444 IMG_0447 IMG_0452 IMG_0453 IMG_0456 IMG_0457 IMG_0460

From the moment it was officially decided that I’ll be moving back to Prague, I started to like London a lot more than I did before. They talked about this syndrome in How I Met Your Mother; called it graduation goggles – it’s the moment just before the end of something, when you start forgetting the bad things and thinking that it was actually all good. Like, how just before you leave school, you suddenly think that all your classmates were your best friends and how a failed relationship looks a lot better when you look back at it the week after the breakup. London and I had a lot to deal with in the last year. I came here thinking it was the best city in the world only to discover that it’s one thing to be a tourist here and it’s something else entirely to actually live here. 

I decided to accept the graduation goggles and make the most of my last weeks of living in London. That’s why I headed to Crouch End yesterday, so that I could reenact my birthday cake hunt. I have to say that I was a lot more successful now than I was back in May. 

Since the first time I found myself in Crouch End, it was decided that if I ever wanted to stay in London for good, I wouldn’t want to live in any other neighborhood. I discovered it one afternoon by chance, when I was walking back home from a children’s bookshop and since the first moment I saw it, the neighborhood became my favourite place here. It looks a little bit like another world. Its streets are a mixture of the French Quarter in New Orleans, the streets of San Francisco and portals to Narnia. Life seems quieter there, the grass is (in fact) greener and all those cafés, bakeries and little shops just seem so quaint. 

________________________________

No, a teď k tomu koláči.

V pondělí jsem dokončila úpravy diplomky (díky, díky), tak jsem se rozhodla to oslavit tímhle malým výletem. Tentokrát jsem naprosto jistě zamířila na hlavní ulici, protože jsem už z dřívějška věděla, že tam najdu několik míst, která by stálo za to navštívit. V hlavě jsem přitom měla představu dortu, který si doma nedokážu udělat. Po vážně důkladném průzkumu jsem nakonec skončila na místě s příznačným názvem Cofee&Cake, objednala jsem si obrovské capuccino a pak jsem deset minut zírala na jejich nabídku dezertů.

Vybrala jsem si koláč, jehož složení mi navěky zůstane utajeno. Nerozuměla jsem totiž ani slovo z toho, co o něm řekla servírka. Nicméně, můžu vám ho popsat: světlý, mokrý piškot, citronová poleva, pistácie a lískové oříšky. Nebe.

Se svým výběrem jsem byla naprosto spokojená, ale když nad tím teď uvažuju, jsem si čím dál tím jistější, že mi Crouch End bude chybět víc, než bych si byla ochotná připustit.

Asi se tam budu muset vrátit pro další kolo dortů.

IMG_0361 IMG_0365 IMG_0367 IMG_0369 IMG_0375 IMG_0376 IMG_0381 IMG_0385 IMG_0388 IMG_0389 IMG_0423 IMG_0424 IMG_0425 IMG_0426 IMG_0428 IMG_0429 IMG_0433 IMG_0435 IMG_0436 IMG_0437

Now, about the cake. 

I finished editing my dissertation (thank you, thank you) so I decided to celebrate by doing this little trip. This time, I went straight to Crouch End high street because I knew from earlier visits that I’ll definitely find something satisfying there. I had this image in my head, that I won’t be happy until I find a cake that I wouldn’t be able to make at home. After a thorough research, I ended up sitting in a café, fittingly called Coffee&Cake, I ordered a giant cappuccino and then I was looking at their collection of desserts, trying to decide which one I’d want. 

I opted for the one I couldn’t recognize. I didn’t even know what was supposed to be in it. That’s because I couldn’t understand the waitress. At all. However, I can describe it: light, moist cake with a lemon frosting and pistachios. Heaven. 

I was more than satisfied with my choice but now that I think about it, I have to say that I’m gonna miss Crouch End more than I care to admit. 

I think I’ll have to go back for more cake. 

2 thoughts on “At The End of The World

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s