Moment of Truth

Stalo se vám někdy, že jste o sobě měli nějakou představu, která nebyla skutečná? Jako třeba když jsem byla přesvědčená, že jsem spíš vytrvalostní běžec a pak jsem zjistila, že pro mě opravdu dlouhý výběh znamená 9 kilometrů. Nebo když jsem si myslela, že bych mohla být herečka a pak jsem se slyšela mluvit na kameru.

Prostě takový ten moment, kdy si řeknete: aha. Ale není to: aha! Je to spíš: áááHA.

Ta chvíle, kdy vám najednou dojde, jak to ve skutečnosti je.

Tak tenhle moment jsem zažila já těsně poté, co jsem vyplnila test osobnosti a dostala se k výsledkům. Abyste rozuměli, vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem dost citlivý a empatický člověk. Když jsem byla malá, tak jsem byla hrozný snílek – prakticky pořád jsem byla ztracená v některém literárním světě a realitu jsem brala jen jako takovou otravnou nutnost. Postupem času jsem se z dětské říše fantazie samozřejmě propadla trochu víc do normálního světa – dospělost mi taky nic jinýho neumožňovala – ale pořád jsem o sobě přemýšlela jako o té malé, trochu přecitlivělé holce, která s sebou všude tahá knížku a dala by cokoliv za to, aby mohla nastoupit do spěšného vlaku do Bradavic.

A abych byla upřímná: kdyby mě teď na něj někdo posadil, rozhodně bych z něj nevystoupila.

IMG_1935

Jenže je asi pravda, že lidé se mění. Možná ne úplně přes noc, ale postupem času – tak pomalu a nenápadně, že to skoro ani nepostřehnete – se vaše osobnost přetransformovává a vy… ježiš, zase to slovo… dospíváte. Moje dospělé já je z nějakého důvodu úplně jiné než to dětské.

Byla jsem totiž takové to dítě, co vám nikdy nebude odmlouvat. Místo toho, abych vyjádřila svůj názor, jsem se prostě tvářila, že neslyším (váže se k tomu vtipná historka o tom, jak si učitelka ve školce myslela, že jsem hluchá). Takže pro mě prvním znakem, že se něco změnilo, bylo, když jsme v Londýně měli poslední hodinu skupinových projektů a měli jsme na lístečky o každém členovi skupiny napsat, co si o jeho účasti na projektu myslíme. Na tom mém stálo: Zofie doesn’t pull punches.

Asi vás překvapí, když přiznám, že jsem tuhle frázi nikdy předtím nezaznamenala, takže jsem si nebyla jistá, co přesně znamená. Až když jsem pak přišla domů a vyhledala si ji v Urban Dictionary, zjistila jsem, že by se tahle věta dala volně přeložit jako: Žofie si nebere servítky. Někdy v průběhu dospívání jsem se přestala strachovat o to, jestli mě lidi budou mít pořád rádi, když jim řeknu pravdu. Místo toho jsem se tak trochu přesunula do opačného pólu – do takového toho stavu, který by se dal popsat ve smyslu: já mám dobrý srdce, ale ta pusa…

Skutečný áááha moment ale přišel, až když jsem si o sobě přečetla, že jsem stejný typ osobnosti jako Margaret Thatcherová. Železná lady, vážení.

Já, která polykám slzy, když vidím v tramvaji důchodce, jsem ve skutečnosti vizionářský psychopat jako Steve Jobs (který byl v seznamu slavných osobností se stejným typem jako první). A jak jsem tak četla dál, zjistila jsem, že mám tendenci lidi vést, ne s nimi být v týmu. Že vždycky řeknu pravdu, i když zní jakkoli tvrdě. Že jsem perfekcionistka. Že pokud nejsem šťastná v profesním životě, nejde mi to dost dobře ani mimo práci. Že jsem příšerně tvrdohlavá.

A s každým tím bodem jsem musela neochotně přikývnout, protože ti lidi z internetu mají pravdu.

Pak jsem se dostala k větě, která mě údajně nejvíc vystihuje: Najdu cestu, nebo si ji vytvořím. Což je dost vtipné, protože jsem odmala chtěla být jedním z těch lidí, co si vždycky, vždycky půjdou za svým, bez ohledu na to, že jim celý svět říká, že se zbláznili.

Tak. Možná se s většinou vlastností prostě už narodíme. Možná do nás něco vštípí rodiče a škola. A možná v sobě některé povahové rysy probudíme úplně sami.

Můj áááha moment byl trochu šokující, ale nakonec je potřeba si přiznat, že pokud je moje osobnost schopná založit Apple, nebo třeba prime-ministrovat Velké Británii, tak se s tím asi dokážu srovnat :).

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s