Not-So-Roman Holiday #1

Znáte takové ty pocity po dovolené, kdy si říkáte, že byste potřebovali ještě tak týden (dva) na následnou regeneraci? Tak přesně ty se za posledních sedm dní staly každodenní součástí mé existence. V rámci vyrovnávání se s faktem, že už nemůžu celé dny trávit tím, že budu pít kafe, chodit po památkách nebo ležet u bazénu, jsem se rozhodla podělit se o první várku fotek. A podělila bych se o ně daleko dřív, kdyby mi doma šel internet. Jenže ten se mě rozhodl opustit stejně jako moje pracovní morálka. Snad se obojí v pondělí ráno vrátí.

Každopádně se mi nakonec po dvou dnech zírání na nahrávající se fotky povedlo tenhle článek konečně zbouchat. I s fotodokumentací! Asi vás taky nepřekvapí, že jsem se zhodnocení italského výletu rozhodla rozdělit do několika příspěvků. Jednak proto, že kdybych všechny fotky měla nahrávat najednou, tak to můj počítač asi nervově nezvládne… a pak taky proto, že by to byl únavně dlouhý článek (pro mě i pro vás).

Ale teď už k prvnímu dni!

Jako před každou správnou dovolenou, i tentokrát jsem si v posledních několika dnech, které jí předcházely, myslela, že pojedu spíš do Bohnic než do Itálie. Nakonec to ale moje mentální „zdraví“ vydrželo a já mohla v pátek ráno spokojeně cpát do auta všechna moje zavazadla. Byla jsem totiž informovaná, že si s sebou můžu vzít cokoliv.

Tady je asi potřeba říct, že pokud se mnou někdy pojedete na dovolenou, tohle je věta, které byste se měli vyhnout.

Nebudu vyjmenovávat celý obsah všech svých pěti zavazadel, jen snad zmíním, že obsahovala patery sportovní boty, čtyři páry městské obuvy, květinovou vodu s rozprašovačem na tvář, květinovou vodu s rozprašovačem na tělo, tři různé krémy na opalování, jeden olej na opalování, olej po opalování, tři různá tělová mléka, čistící masku na obličej…

Asi si to prostě dokážete představit.

Nakonec jsme to všechno naskládali do auta a vyrazili na cestu. Já se okamžitě přepla do výletního módu, takže jsem foťák poprvé vytáhla už na benzince v Rakousku. Jsem si ale jistá, že mi dáte za pravdu, když řeknu, že takové výhledy prostě u našich pump (aspoň v Praze) nemáme:

IMG_2550

… a takové fotogenické tunely taky ne (i když tenhle už je v Itálii):

IMG_2564

Poté, co jsme to šikovně prokličkovali silničkou plnou výhledů a přikázaných rychlostí, která vede okolo jezera Garda, jsme konečně dorazili na místo. Desenzano del Garda vypadalo úplně jako přímořské městečko, jen s tím rozdílem, že tady neexistuje prakticky žádná šance, že by vás mohla postihnout tsunami. Jak už víte, dost jsem si užívala ranní běhy podél břehu jezera.

IMG_3839

A bazén v hotelu splnil všechno, po čem moje kanceláří zdevastované tělo toužilo.

IMG_3844

Zvlášť když jsem na něj měla přímý výhled při snídani.

IMG_3841

Večer jsme pak chodili posedět do útulných italských restaurací v centru městečka a většinou nám tam dělala společnost parta dost drzých kachen.

IMG_3836

IMG_3835

Ve svém sportovním nadšení jsem si dokonce po několika letech sedla na kolo a dojela se podívat do vedlejšího městečka Sirmione.

IMG_2570

Tam mi naservírovali jeden kopeček černovanilkové zmrzliny o velikosti přibližně poloviny vaničky Carte d’Or.

IMG_3856

Protože jsme měli v plánu cestovat, museli jsme se po třech dnech sladkého nicnedělání u hotelového bazénu vydat na cesty. Naší první zastávkou bylo Miláno, kde jsem v rekordní rychlosti oběhla všechny obchody, které se v jeho centru nacházejí – a to jen abych zjistila, že jsem buď příšerně náročná nebo nákupy v Miláně vůbec nejsou taková pecka, jak se tvrdí. Nemusíte se ale strachovat, nakonec jsem přeci jen chytla svou shopaholickou slinu.

Místo nakupování jsem se teda v Miláně rozhlížela po městě. Jak asi tušíte, není to ošklivé místo.

IMG_2609

IMG_2603

Dokonce jsem se pokusila i turisticky vyfotit před kostelem. Při zpětném prohlížení fotek jsem ale zjistila, že na všech vypadám daleko líp, když zrovna netuším, že jsem focená. Jo, ty dvě oranžové klobásy s černobílým outfitem a béžovou kabelkou, které rozhodně kráčí ke kostelu, jsem já.

IMG_2593

IMG_2602

Vtipné je, že tohle, vážení, je opera La Scala. Ta, jak jsme se o ní učili už na střední – ani nebudu zmiňovat vysokou, tam jsem o ní v sedm ráno na Dějinách divadla slyšela víc informací, než by mi bylo milé.

Dokonce ani teď, při třídění fotek, jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem nevyfotila špatný barák.

IMG_2601

Ostatní domy prostě vypadaly o dost… honosněji.

IMG_2605

IMG_2606

Po obědě, zmrzlině, neúspěšných nákupech a třech kávách, jsme znovu nasedli do auta a vyrazili do Verony, kde jsme měli v plánu přespat, než se vydáme dál. Verona byla samozřejmě o dost menší a trochu historičtější než Miláno. Sice tam bylo vedro k zalknutí, ale jako milovnice Shakespeara jsem tam byla ve svém živlu.

IMG_2617

IMG_2621

IMG_2634

Já vím, že tam Will vlastně nikdy nebyl, ale psal o Veroně fakt krásně. Uznejte, nechtěli byste taky, aby vás někdy někdo miloval tak jako Romeo Veronu?

Svět mimo Veronu už není svět,

jen očistec, jen muka, peklo samo.

Z ní vyhoštěn je vyhnán ze světa,

a to je smrt.

(překlad E.A. Saudek)

IMG_2647

Když už jsme u Shakespeara, samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít Juliin dům a znovu si udělat turistickou fotku/nefotku.

IMG_2627

IMG_2629

IMG_2633

IMG_2638

IMG_2640

Kde jinde by mohlo být muzeum mafiánů, když ne v Itálii?

IMG_2644

Po dopoledni ve Veroně jsme se vydali směr Bologna. Ale o tom až příště! Já teď jdu začít nahrávat fotky, abych ten příspěvek mohla přidat alespoň do konce příštího týdne.

Arrivederci!

One thought on “Not-So-Roman Holiday #1

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s