Mr. and Mrs. Dursley of number four, Privet Drive…

Minulý týden mi mou nově objevenou blogovou zodpovědnost lehce narušil team building, který trval dva + dva dny. Jinými slovy: dva dny bylo reálné trvání a dva dny jsem se z toho léčila.

Ne tak jak si myslíte. Kocovina v tom nebyla.

O tom ale příště. Původně jsem vám o svém střetu s přírodou plánovala napsat už dneska, ale jako blesk (za chvilku pochopíte, jak moc vtipná narážka tohle je) mě ráno zasáhla zpráva, že zrovna 26. června před rovnýma dvaceti lety vyšel v angličtině první díl Harryho Pottera.

Continue reading „Mr. and Mrs. Dursley of number four, Privet Drive…“

Now You See Me

Tak… kde jsme to skončili?

Myslím, že od chvíle, co jsem se odstěhovala z Londýna a můj denní rozvrh se trochu obrátil vzhůru nohama, už byla jen otázka času, kdy to tady kompletně padne. Možná kdyby moje práce na plný úvazek nezahrnovala žádná písmena, měla bych daleko větší chuť do psaní. Ale vzhledem k tomu, že mě v nočních můrách pronásledují texty ke korektuře, skončila jsem tak, že jsem od srpna 2015 nepřečetla jedinou knihu jen proto, že bych si ji prostě chtěla přečíst. Zato některé jiné jsem četla hned čtyřikrát.

Continue reading „Now You See Me“

She’s Whiskey In A Teacup

Když se váš věk přehoupne přes dvacátou číslici, je v podstatě neodvratné, že se jednoho večera najdete sedět s otevřenou flaškou whiskey a hrníčkem (protože zjistíte, že nemáte žádnou vhodnou skleničku) a polemizujete sami se sebou o tom, jak vlastně vypadá váš život.

Žiju v Londýně, připravuju se na státnice a za chvíli mi bude dvacet tři.

Continue reading „She’s Whiskey In A Teacup“