The Leaver’s Dance

Po poněkud hektickém pobytu v Praze jsem se vrátila do Londýna, abych tady dokončila diplomku a upevnila vztahy s lidmi, co byli za poslední měsíce jako moje zahraniční rodina. S mým návratem do Anglie se navrátil můj denní režim a tím pádem předpokládám, že se mi podaří nahodit těch přibližně padesát článků, které jsem měla v plánu napsat a nikdy jsem se k tomu nedostala.

Pro dnešek stačí říct, že když jsem odsud v červnu odjížděla, Londýn a já jsme spolu právě prožívali trochu bouřlivý vztah. Přijde mi, že tohle město je jako kluk, se kterým chodíte na prahu dospělosti. Chvilku si ho idealizujete, chvilku ho nenávidíte a nakonec vás to změní, ať chcete nebo ne. Londýn byl vždycky moje srdcovka, moje nejoblíbenější město. A tak jsem se včera rozhodla projít se domů ze školy pěšky (což je přibližně stejná dálka jako jít z jednoho konce Prahy na druhý. A zpátky.), abych si připoměla, že i když mě občas vážně štve, zůstaneme po rozchodu alespoň minimálně dobrými přátely.

____________________

After I went to Prague for a while and experienced a rather hectic period of time there, I came back to London last week to finish up my dissertation and tighten the relationships with people who were like my foreign family these last months. With my English comeback, I somehow regained the ability to stick to a time-schedule, which means that I might even be able to publish those – approximately fifty – blog posts I wanted to publish while I was in Prague and never found the time to do it. 

For today, I think that this one will be sufficient. When I was leaving for Prague in June, London and I were having a somehow rocky relationship. I think this city is like that boyfriend your dating just before you step into adulthood. You idealize him at one moment, hate him at another and in the end, you come out changed. Whether you like it or not. London has always been my love, my favorite city. And so I decided to walk home from school yesterday (which is about the same distance as walking from one end of Prague to the other. And back.), so that I could remind myself that even if it annoys me to no end sometimes, it’s certain that we’ll at least leave things in a pretty friendly way after we break up. 

IMG_0334 IMG_0345 IMG_0350 IMG_0343 IMG_0337 IMG_0336 IMG_0346 IMG_0328 IMG_0348 IMG_0347 IMG_0341 IMG_0340 IMG_0333 IMG_0338 IMG_0329 IMG_0330 IMG_0331 IMG_0339 IMG_0332

Soul-Cleaning

Abychom si rozuměli: nejsem blázen. Mám ráda pořádek, ale uklízení si neužívám, ostatně jako skoro každý. Existuje ale jeden případ, kdy se nemůžu dočkat toho, až se pustím do generálního úklidu.

Hádáte správně: před zkouškou.

Pokaždé, když jsem se připravovala na nějakou velkou zkoušku, přibližně týden před termínem mě popadl pocit, že se doslova topím ve všech těch papírech, poznámkách, grafech, lístečkách, tabulkách, nálepkách a knihách. Okolo mě se vždycky povalovaly chuchvalce prachu a já tam seděla uprostřed pokoje, který vypadal jako papírnictví po výbuchu a nemohla jsem se dočkat, až to konečně všechno vezmu a elegantně to vyhodím do koše.

Je to v podstatě to první, co dělám ráno poté, co zkoušku udělám (nebo si myslím, že jsem ji udělala).

Tentokrát byla celá ta akce trochu hektičtější, než normálně, protože můj pokoj v Londýně má velikost standardních toalet v letadle, takže přesouvat věci sem a tam a snažit se okolo nich uklízet se ukázalo být celkem výzvou. To je taky důvod, proč mi to trvalo přibližně šest hodin.

Jo. Přesně tak.

Každopádně, úklid jsem dovedla do zdárného konce a když se teď dívám na svůj pokoj, ze kterého jsem odstranila dvě obří tašky z Primarku plné papírů, skoro nevidím rozdíl. Řekla bych, že mám trochu moc věcí. Pomalu se sem přestávám vejít. A to jsem se celkem nemilosrdně zbavovala všech poznámek, které jsem vzala do ruky. No, spíš těch poznámek z poznámek z poznámek. Těch původních, obsáhlých, skutečných poznámek se asi nezbavím nikdy.

Dýchá se mi ale daleko líp.

I když to možná spíš bude tím, že jsem konečně vyluxovala ty chuchvalce prachu.

A vyprala závěsy.

A udělala státnice.

Jak se říká: čistý pokoj, čistá hlava. Nebo alespoň já to tak říkám. Ta čistá hlava mi dává možnost vytvářet mentální seznamy všeho, co se svou nově nabytou svobodou plánuju dělat. Ještě mě neopouštějte, teď to teprve všechno začne.

IMG_0553 IMG_0552 IMG_0554

Just to make things clear between us: I’m not crazy. I like living in a tidy room but I’m not a fan of cleaning, just like everyone else. There is, however, one type of cleaning that I thoroughly enjoy. 

Yeah, you guessed it right: after-finals-cleaning up. 

About a week before every important exam, I’ve always developed a feeling that I’m being suffocated by all these papers, notes, graphs, small pieces of paper, tables, post-it notes and books. There were always balls of dust surrounding me and I was sitting in the middle of a room that looked like it was attacked by stationery maniacs and I just could not wait to take it all and throw it into the nearest bin. 

It’s basically the first thing I do in the morning after I pass every exam (or when I at least think that I passed). 

It was all a little bit more hectic this time, considering that my room in London has the size of the loo in a plane. Trying to move all my stuff around and cleaning around them seemed a lot easier than it actually was. Which is probably the reason why it took me about six hours to finish it. 

Yeah. Six hours. 

Anyway, I made it to the end and now, when I’m looking at my room, I cannot understand how I could have thrown away two giant bags from Primark full of papers and still have so many stuff. I guess my shopping addiction is starting to show. And it’s not that I wasn’t ruthless while throwing away my notes (or, well, more like those notes from notes from notes, as I would never get rid of the actual notes), because I was. 

But it is easier to breathe in my room now. 

Although it might be due to the fact that I finally hoovered my floor. 

And washed my curtains. 

And passed that exam. 

You know what they say: tidy room means tidy brain. Or, well, I say that. And that tidy brain gives me the opportunity to come up with mental lists of everything I want to do now that I’ve got my freedom. Bear with me, guys, I’ll keep you posted.

Oh. My. Finals.

Ještě jsem nepotkala člověka, který by měl zkoušky rád. Znám lidi, kteří jsou před nimi naprosto vyklepaní, ty, kteří prožívají jen zdravou nervozitu a potom i takové, kteří si nedělají vůbec žádné starosti. Ale nikdo je stejně nemá rád. Je jedno jestli zkoušku skládáte ráno, odpoledne nebo třeba v neděli v sedm večer (ano, přesně tak), žádný čas se nezdá být ideální.

Závěrečné zkoušky jsem zažila čtyři (ústní maturitu, písemnou maturitu, bakalářské státnice a… no… tohle) a naprosto všechny se odehrávaly odpoledne. Řekla bych tedy, že už se můžu erudovaně vyjádřit k tomu, co dělat v den D, když se probudíte v šest s pocitem, že máte náběh na infarkt a v hlavě okno.

Jak tedy přežít den státnic?

I’ve never met anyone who would like exams. I know people who are absolutely freaking out before every exam, people who are healthily nervous and those who don’t give a… who don’t really care that much. But no one like the exams. It doesn’t really matter if you have your exam in the morning, in the afternoon or on Sunday at 7 p.m. (yes, I’ve been there), there doesn’t seem to be an ideal time. 

I’ve lived through four final exams (oral finals and written finals at high school, my bachelor’s final exam and… well… today) and every single one of them was happening in the afternoon. So I’d say I have some knowledge to share about what to do when you wake up at 6 a.m. with a feeling that you’re gonna get a heart attack and your head is pretty much tabula rasa. 

How to survive the final exam day?

1. Dejte si opravdu dlouhou sprchu / Have a really long shower 

Každý z mého okolí, kdo se někdy pokoušel o nějakou mentálně kreativní činnost mi potvrdil, že ve sprše je napadají ty nejlepší nápady. Pravda je taková, že sprcha je výborné místo na filozofování o životě, vymýšlení příběhů i uklidnění zmatených myšlenek. Zvlášť pokud máte nějaké voňavé mýdlo a přístup k horké vodě.

Pokud jste si neumyli hlavu večer předtím, udělejte to teď. Zní to trochu divně, ale vážně tím ze sebe spláchnete alespoň trochu té nervozity.

Everyone I know who has ever tried to create something mentally, has confirmed that you get the best ideas in the shower. Truth is, the shower is a great place to contemplate about your life, to create stories or even to calm your stressed-out brain. Especially when you have a shower gel that smells good and an access to exceptionally hot water. 

If you haven’t washed your hair the previous night, do it now. It sounds weird, but it really helps to wash some of that tension away. 

2. Sbalte se / Pack up 

Nejlepší je sbalit a zkontrolovat si věci večer předtím. V návalu paniky by se vám mohlo stát, že zapomenete třeba na občanský průkaz, což – jak se ukázalo, když jsem dělala příjimačky na vysokou – není právě nejlepší způsob jak začít den.

Moje taška pro dnešek obsahuje tohle:

  • studentskou kartu
  • peněženku (tu potřebujete vždycky, ale pokud chcete okamžitě po zkoušce zapadnout do hospody, ta tím spíš)
  • sluneční brýle (beru ananasy)
  • několik propisek různých barev
  • láhev s vodou
  • kalkulačku
  • žvýkačky (věřte nebo ne, pomáhá to proti stresu)
  • balíček kapesníků
  • antibakteriální vlhčené ubrousky na ruce
  • externí nabíječku na mobil (baterky dochází v těch nejnevhodnějších chvílích)
  • mobil (klidně se může stát, že budete mít nabíječku bez mobilu)
  • sluchátka (ráda si po cestě na zkoušku pouštím rychlejší hudbu s trochu drzým textem… třeba Let It Rock)
  • poznámky z poznámek z poznámek z přednášek (ano, jsem ten typ člověka)
  • prášky na alergii (senná rýma je jedním z těch nečekaných zvratů dospělosti)

Doporučuju si sbalit i něco na zakousnutí Když mám před sebou zkoušku, stává se ze mě královna žaludeční neurózy. Většinou mám pocit, že bych do sebe nebyla schopná natlačit ani oříšek. Nicméně, je lepší se překonat než omdlít. Když omdlíte, tak tu zkoušku zcela určitě propásnete.

IMG_0535

It’s best to pack your things, and go through it to make sure you have everything you’ll need, the night before the exam. If you’re packing your bag in the morning, it’s likely you’ll forget something… like, say, your ID. This really doesn’t work well for your confidence on the day. I know because I didn’t take my ID to exams before and it did not go well, guys. 

My handbag today contains: 

  • student ID 
  • wallet (okay, you need that one every day… but if you’re planning on going drinking straight after the exam, you’ll definitely need it)
  • sunglasses (pineapple ones, sure thing)
  • pens in various colours 
  • water bottle 
  • calculator 
  • bubble gums (believe me or not, it’s a good way to make yourself feel less nervous(
  • a pack of tissues 
  • antibacterial hand wipes 
  • external phone charger (the battery always dies when you least need it)
  • earphones (I like to listen to some empowering songs with bold lyrics on my way to exam… like, Let It Rock)
  • notes from notes from notes from lectures (yes, I’m that person)
  • pills for allergies (hay fever is just one of the nice surprises that adulthood brought into my life)

I highly recommend taking a snack with you. When it comes to exams, I’m the queen of nausea and I always feel like I couldn’t possibly swallow a bite of anything. However, sometimes it’s better to suck it up and eat something. It’s better than to pass out. If you pass out, you’ll probably not make it to the exam. 

3. Zkrášlete se / Make yourself prettier 

Pečlivě si naneste make up, použijte trochu jinou barvu stínů, můžete klidně maličko zaexperimentovat. Nic neodvede vaši pozornost od nadcházejícího testu tak, jako snaha udělat si rovnou oční linku.

Pokud jste kluk, můžete tenhle krok přeskočit. Ale nemusíte. Já nikoho odsuzovat nebudu.

IMG_0542

Take your time when applying make up, choose a different shade of eyeshadows, you can even be a little bold and experiment. Nothing will take your mind off the upcoming exam like trying to create a perfect eyeline. 

If you’re a boy, you can skip this step. But you don’t have to. There’s no judging here.

4. Outfit 

Oblečte se seriózně, ale pohodlně. Vezměte si klidně balerínky místo podpatků, černé kalhoty místo sukně a svetřík místo saka.

Wear something smart but comfortable. By all means, wear flats instead of high heels, trousers instead of skirt and cardigan instead of blazer, if it suits you. 

5. Dejte si pořádnou snídani / Have a breakfast 

Četla jsem, že vajíčka jsou dobrá na zvýšení mozkové aktivity, tak jsem se rozhodla to se Z. vyzkoušet. Myslím, že pokud máte možnost jít na snídani někam mimo dům, je to to nejlepší co můžete udělat. Nadýcháte se čerstvého vzduchu, nebudete mít pocit, že na vás stěny vašeho pokoje padají a taky nedáte svým nervům šanci, aby způsobily, že si spálíte ruku při vaření.

IMG_0546IMG_0547

I read somewhere that eggs are supposed to be good fro brain activity, so I decided to try that out with Z. I think that if you have the opportunity to leave the house and go somewhere else for breakfast, you should do that. You’ll get some fresh air (or, well, as fresh as it gets in London) and you won’t have the chance to burn/cut yourself while preparing food. 

6. Hydratujte / Hydrate 

Pijte vodu s kapkou citrónu. Pijte zelený čaj místo kávy.

Pijte jen do určitého okamžiku, aby vás náhodou pět sekund po začátku zkoušky nepopadla neodbytná potřeba jít na záchod.

Drink water with a drop of lemon juice. Drink green tea instead of coffee. 

Drink only until a certain time before the exam so that you wouldn’t realise that you need a wee five seconds into the exam.

7. Dejte si rest day / Take a rest day 

Jsou dny, kdy se cvičit nemá. Jasně, asi by vám to pomohlo trochu ze sebe vyskákat nervozitu, ale pokud jste jen trochu jako já, nejspíš byste si zlomili nohu a prokopli televizi.

There are days when exercising is probably a bad thing. Sure, it could help you to get rid of some of that tension but if you’re anything like me, you would probably break your leg and destroyed the TV in the process. 

8. Ještě jednou si v klidu projděte poznámky / Go through your notes one more time 

Ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že si nic nepamatujete.

V takovém případě poznámky zavřete a začněte se se spolužáky bavit o počasí.

Pravděpodobně budou mít taky pocit, že si nic nepamatují. Nejste v tom sami.

IMG_0524

But only until you find out that you don’t remember anything. 

In that case, put those notes away and start talking to your classmates about the weather. 

It’s likely that they don’t know what they’re doing either. You’re not alone.

9. Uklidněte se / Calm down 

Nádech, výdech. Zopakujte si, že vaši bližní vás budou mít rádi i kdybyste to nedali. Na chvilku se zamyslete nad možností, že byste se vrátili domů, sbalili si věci a odjeli do Los Angeles, abyste tam zkusili filmovou kariéru. Pak tu myšlenku zavrhněte a udělejte státnice.

Koneckonců, můžete být jedním z mála herců v Hollywoodu, co mají vysokoškolský titul.

Breathe in, breathe out. Tell yourself that your loved ones will still love you even if you fail the test. Consider going into your room, packing your stuff and moving to Los Angeles to become an actress, then shake that thought away and ace that exam. 

And anyway, it’d be cool to be one of the few actors in Hollywood who actually have a degree. 

10. Slibte si odměnu / Set a reward 

Nejlepší způsob, jak se vypnout k výkonu je vidina toho, co vás čeká na konci všeho toho úsilí. A teď nemluvím o diplomu, ale o zcela jiném druhu satisfakce. Řekněte si, že až tohle uděláte, koupíte si ty boty, co jste po nich poslední dva týdny pokukovaly… nebo si dáte pizzu… nebo půjdete do kina. Cokoliv. Může to být klidně i všechno najednou.

The best way to push yourself to the limits is when you can imagine clearly what’s there for you on the other side. And I’m not talking about a certificate here; this is a different type of satisfaction. Tell yourself that when all this is over, you’ll buy that pair of shoes that you’ve been wooing about for the last week or so… or that you’ll go for a pizza… or see a film. Whatever. 

It can be everything together.

Tohle desatero mě ještě nikdy nezklamalo. Pevně věřím, že tomu tak bude i dneska.

Ehm. Držte mi palce. Dík.

These ten steps have never failed me before. I believe it’s gonna stay that way. 

Ehm. Wish me luck. Thanks.

She’s Whiskey In A Teacup

Když se váš věk přehoupne přes dvacátou číslici, je v podstatě neodvratné, že se jednoho večera najdete sedět s otevřenou flaškou whiskey a hrníčkem (protože zjistíte, že nemáte žádnou vhodnou skleničku) a polemizujete sami se sebou o tom, jak vlastně vypadá váš život.

Žiju v Londýně, připravuju se na státnice a za chvíli mi bude dvacet tři.

Continue reading „She’s Whiskey In A Teacup“