Not-So-Roman Holiday #5

Já teda nevím, jestli je to jenom mnou, nebo jsou ty týdny vážně čím dál rychlejší?

Asi stárnu.

Každopádně si tenhle časový skok momentálně docela užívám, protože je sobota, což je samozřejmě můj nejoblíbenější den v týdnu. Kdo by taky sobotu neměl rád, že jo? Je to taková ta milá sedmina v týdnu, kdy pondělí je ještě daleko a z pátku jste se už vyspali. A kdyby venku už pátý den nepanovalo naprosto příšerné tropické vedro, možná bych si i užívala fakt, že si můžu jít svobodně zaběhat třeba i v jedenáct dopoledne. Vzhledem k tomu peklu venku ale samozřejmě místo běhu sedím u počítače. Což mě přivádí k tomu, že se s vámi konečně podělím o poslední italské snímky, než se společně přesuneme k jiným článkům. Continue reading „Not-So-Roman Holiday #5“

Not-So-Roman Holiday #2

Hezký skoro-páteční večer!

Blížící se víkend znamená, že snad budu konečně mít dostatek času na to, abych seděla u počítače, dokud se na blog nenahraje každá fotka z Itálie, kterou vám chci ukázat. Dneska jsem se hecla a rozhodla jsem se trpělivě zírat na točící se kolečko s nadějí, že se přece jenom pár pixelů skrz ty zpomalené internetové dráty na tuhle stránku dostane. (V podstatě kecám, vůbec nevím, jak celá ta záležitost s nahráváním fotek na internet ve skutečnosti funguje.) Continue reading „Not-So-Roman Holiday #2“

Not-So-Roman Holiday #1

Znáte takové ty pocity po dovolené, kdy si říkáte, že byste potřebovali ještě tak týden (dva) na následnou regeneraci? Tak přesně ty se za posledních sedm dní staly každodenní součástí mé existence. V rámci vyrovnávání se s faktem, že už nemůžu celé dny trávit tím, že budu pít kafe, chodit po památkách nebo ležet u bazénu, jsem se rozhodla podělit se o první várku fotek. A podělila bych se o ně daleko dřív, kdyby mi doma šel internet. Jenže ten se mě rozhodl opustit stejně jako moje pracovní morálka. Snad se obojí v pondělí ráno vrátí. Continue reading „Not-So-Roman Holiday #1“

Zofie in Coffeeland

Ahoj, ahoj, ahoj!

Tak jsem se vrátila z Itálie zpátky do reality a doteď se ještě trochu vzpamatovávám z kofeinového (a gelatového) opojení, do kterého jsem se tam ponořila. Ti z vás, kdo mě někdy viděli pít kafe, určitě souhlasně budou kývat hlavou, když řeknu, že ho i za normálních okolností vypiju celkem dost. Pokaždé, když překročím italské hranice, tak se ale moje tolerance vůči kofeinu ještě o něco zvýší. To bude asi tím, že naše espresso se pije alespoň na čtyři loky, zatímco to jejich trvá jen dva doušky – a to jen když si ho chcete vážně dlouho vychutnávat, jinak je to prostě panák. Continue reading „Zofie in Coffeeland“

Comfort Zones & Beetroot Gratings

Jsem člověk, který se rád všemu věnuje na sto procent a podle toho taky vypadá můj život. Když jsem chodila na vysokou, škola pro mě byla na prvním místě (záměrně říkám na vysokou, protože na střední to s mým šprťáctvím tak slavné nebylo) a tak jsem tomu podřídila i svůj volný čas. Byla spousta věcí, které jsem neudělala, spousta zážitků, o které jsem se ochudila, protože jsem si v ten daný moment uvědomovala, že se musím učit na zkoušku nebo psát seminárku. A i když jsem pak po bakalářských státnicích maličko nadávala, že jsem za ty tři roky studia v podstatě nic nezažila, přestěhovala jsem se do Londýna a tam jsem se chovala naprosto stejně. Teď, když se dívám zpátky, tak mě trochu štve, že jsem se nezúčastnila některých akcí (třeba noc Harryho Pottera).

Continue reading „Comfort Zones & Beetroot Gratings“