Hitting Rock Bottom (And Waiting For It to Punch You Back)

Asi nikdy v životě jsem si neuvědomila, jak moc mám ráda pohyb, dokud jsem se sama neupoutala ke kancelářské židli. Najednou mi to osmihodinové každodenní sezení začalo nabourávat úplně všechno. Začala mě záda bolet ještě víc než dřív (zas ale nebudu vinit jen kancelář, vzhledem k tomu, že je podle rentgenu moje páteř křivá na každou možnou světovou stranu), postupně se mi zhoršovala nálada, spánek, z práce jsem chodila příšerně oteklá a pak jsem celé večery trávila s nohama na zdi, abych se alespoň trochu zbavila pocitu, že mi za chvíli prasknou lýtka.

Continue reading „Hitting Rock Bottom (And Waiting For It to Punch You Back)“

Now You See Me

Tak… kde jsme to skončili?

Myslím, že od chvíle, co jsem se odstěhovala z Londýna a můj denní rozvrh se trochu obrátil vzhůru nohama, už byla jen otázka času, kdy to tady kompletně padne. Možná kdyby moje práce na plný úvazek nezahrnovala žádná písmena, měla bych daleko větší chuť do psaní. Ale vzhledem k tomu, že mě v nočních můrách pronásledují texty ke korektuře, skončila jsem tak, že jsem od srpna 2015 nepřečetla jedinou knihu jen proto, že bych si ji prostě chtěla přečíst. Zato některé jiné jsem četla hned čtyřikrát.

Continue reading „Now You See Me“

Under My Skin (2)

Už jsem si tady stěžovala, že se mi v Londýně zásadním způsobem zhoršila pleť (a nehty… a vlasy…)

Moje DNA mi zajistila kůži jako miminko, takže jsem celou pubertu přežila bez pupínku – i když moje maminka tvrdí, že jsem vlastně žádnou pubertu neměla, takže ji možná prožívám až teď. Byla jsem prostě vždycky zvyklá na to, že vypadám jako kdybych měla make up i bez něj a bylo jedno, jak jsem se vyspala, čím jsem si umyla obličej nebo co jsem snědla. Takže když se mi čelo najednou posypalo krupicí a na tvářích vyrostly boláky o velikosti dvoupence, začala jsem trochu panikařit. Rozhodla jsem se radikálně zakročit a vyměnit úplně všechno, co jsem si patlala na obličej za něco jiného. Krém Nivea soft, micelární voda od Biodermy (jsem asi jediný člověk na světě, kterému prostě Bioderma nevyhovuje) a dosavadní make up putovali do krabice kosmetických zásob a nahradilo je tohle:

  • Dove silk
  • čistící tonikum s Tea Tree od Garnier
  • okurka
  • 21-denní citronový detox
  • zelený ječmen

 IMG_0681

already complained here about the fact that London practically ruined my complexion (and nails… and hair…).

My DNA came with the gene of baby-like complexion so I went through puberty without a pimple – although my mum says that I never went through puberty so maybe it’s here now. Anyway, I got used to having a perfect complexion no matter what I do, what I eat, how much I sleep or what I put on my face. You can imagine what a horror it was for me when I suddenly discovered that my forehead looks like a corn and my cheeks developed pimples as big as 2 pence on them. I decided for a drastical intervention and I changed everything I was putting on my face before for something else. My Nivea soft, Bioderma micellar water (seriously, I’m probably the only person in the world whose complexion doesn’t like Bioderma that much) and the foundation I was using travelled into the box of cosmetics I won’t use any more and they were replaced with these:

  • Dove silk 
  • Garnier tonic with Tea Tree
  • cucumber 
  • 21-day lemon detox 
  • green barley 

IMG_0278

Jak vidíte, šla jsem na to i trochu přírodně. Ohledně toho detoxu musím říct, že jsem si nedělala velké naděje a taky jsem to odhadla správně. Pleť nevypadala ani zdravější, ani zářivější. Nestalo se prostě vůbec nic.

Na druhou stranu, okurka je takový malý zázrak. Poctivě jsem si z ní dělala obklad každý večer (k upřímnému pobavení mé drahé Z.), do toho jsem jedla zelený ječmen a obsesivně si čistila pleť při každé příležitosti a to všechno už nějaký výsledek přineslo. Stejně se mi ale pleť nevrátila do původního stavu až dokud jsem nepřijela do Prahy.

Hned v prvním týdnu svého pražského pobytu jsem narazila na rakytníkový olejový extrakt od Saloos, který teď považuju za svůj nejoblíbenější kosmetický prostředek v historii celého mého používání kosmetiky.

IMG_0668

As you can see, I mixed cosmetic products with nature. About that 21-day lemon detox… I didn’t think it would work and it really didn’t. My skin didn’t look any younger, brighter or better after I finished. It just didn’t do anything. 

On the other hand, a cucumber is sort of a miracle. I applied it to my face every single night (to lovely Z.’s much appreciation), while eating green barley and obsessively cleaning my skin with the tonic everytime I got the chance. That brought some results but my complexion still didn’t look like before until I went to Prague. (Prague works wonders, visit us. Yay!) 

During my first week back home, I stumbled over the seabuckthorn oil extract by Saloos and I consider that my favourite cosmetics product ever now.

IMG_0429

Kromě ranního rituálu teď tedy dodržuju i večerní rituál. Nejdřív odstraním make up odličovačem od Pupa, obličej dočistím mýdlem od Garnier a do vlhké pleti potom vmasíruju rakytníkový olej. Jednou týdně si pak udělám peeling s peelingovým krémem od Marionnaud. Jsem opravdu hrdá na svůj dospělý přístup, díky kterému jsem tenhle večerní rituál ani jednou nevynechala. Rozhodně jsem v tomhle zodpovědnější, než v psaní blogu (Skutečně uběhly dva týdny od té doby, co jsem řekla, že budu přispívat častěji a v průběhu kterých jsem nepřispěla ani jednou? Co kdybychom se prostě tvářili, že jsem to slíbila minulý týden?). A tak jsem si s sebou mýdlo od Garnier a rakytníkový olej vezla i na noc ke kamarádce a používám je každý večer i když nám už týden neteče teplá voda.

Nejsem si úplně jistá, co přesně tak zafungovalo, ale můj obličej konečně zase vypadá tak, jak má. Na devadesát procent jsem přesvědčená o tom, že je to prostě hlavně tím, že jsem doma.

P.S.: Teď použiju tu otřepanou frázi, že se skutečně budu snažit psát víc. Ale blíží se tropická vedra a hýbou se mi osmičky, takže nebudu nic slibovat, že jo.

IMG_0309

So, apart from a morning routine, I have an evening one now as well. I remove my make up with Pupa make up remover, then clean my skin with a Garnier cleaning soap and then massage the oil extract into my complexion while it’s still damp. Once a week, I scrub my face with an exfoliating cream from Marionnaud. I have to say that I’m really impressed with the fact that I do this every single night, like a proper adult lady. I’m certainly more responsible with that than with updating my blog (Has it really been two weeks since I promised to update it more often and during which I didn’t update it once? Let’s just pretend I made that promise last week, shall we?). And so my Garnier soap and the oil extract travelled with me when I went for a sleepover at my friend’s house and I’ve been using it all through last week although we don’t have any hot water at the moment. 

I’m not entirely sure what it was that made my complexion look finally normal again. But I’m 90% certain it’s just because I’m home. 

P.S.: Okay, this is getting old, but I’ll really try to post more. But they say there’s a heatvawe coming and my wisdom teeth decided to start bothering me a little, so I wouldn’t go as far as to swear to you, guys. Right?

Soul-Cleaning

Abychom si rozuměli: nejsem blázen. Mám ráda pořádek, ale uklízení si neužívám, ostatně jako skoro každý. Existuje ale jeden případ, kdy se nemůžu dočkat toho, až se pustím do generálního úklidu.

Hádáte správně: před zkouškou.

Pokaždé, když jsem se připravovala na nějakou velkou zkoušku, přibližně týden před termínem mě popadl pocit, že se doslova topím ve všech těch papírech, poznámkách, grafech, lístečkách, tabulkách, nálepkách a knihách. Okolo mě se vždycky povalovaly chuchvalce prachu a já tam seděla uprostřed pokoje, který vypadal jako papírnictví po výbuchu a nemohla jsem se dočkat, až to konečně všechno vezmu a elegantně to vyhodím do koše.

Je to v podstatě to první, co dělám ráno poté, co zkoušku udělám (nebo si myslím, že jsem ji udělala).

Tentokrát byla celá ta akce trochu hektičtější, než normálně, protože můj pokoj v Londýně má velikost standardních toalet v letadle, takže přesouvat věci sem a tam a snažit se okolo nich uklízet se ukázalo být celkem výzvou. To je taky důvod, proč mi to trvalo přibližně šest hodin.

Jo. Přesně tak.

Každopádně, úklid jsem dovedla do zdárného konce a když se teď dívám na svůj pokoj, ze kterého jsem odstranila dvě obří tašky z Primarku plné papírů, skoro nevidím rozdíl. Řekla bych, že mám trochu moc věcí. Pomalu se sem přestávám vejít. A to jsem se celkem nemilosrdně zbavovala všech poznámek, které jsem vzala do ruky. No, spíš těch poznámek z poznámek z poznámek. Těch původních, obsáhlých, skutečných poznámek se asi nezbavím nikdy.

Dýchá se mi ale daleko líp.

I když to možná spíš bude tím, že jsem konečně vyluxovala ty chuchvalce prachu.

A vyprala závěsy.

A udělala státnice.

Jak se říká: čistý pokoj, čistá hlava. Nebo alespoň já to tak říkám. Ta čistá hlava mi dává možnost vytvářet mentální seznamy všeho, co se svou nově nabytou svobodou plánuju dělat. Ještě mě neopouštějte, teď to teprve všechno začne.

IMG_0553 IMG_0552 IMG_0554

Just to make things clear between us: I’m not crazy. I like living in a tidy room but I’m not a fan of cleaning, just like everyone else. There is, however, one type of cleaning that I thoroughly enjoy. 

Yeah, you guessed it right: after-finals-cleaning up. 

About a week before every important exam, I’ve always developed a feeling that I’m being suffocated by all these papers, notes, graphs, small pieces of paper, tables, post-it notes and books. There were always balls of dust surrounding me and I was sitting in the middle of a room that looked like it was attacked by stationery maniacs and I just could not wait to take it all and throw it into the nearest bin. 

It’s basically the first thing I do in the morning after I pass every exam (or when I at least think that I passed). 

It was all a little bit more hectic this time, considering that my room in London has the size of the loo in a plane. Trying to move all my stuff around and cleaning around them seemed a lot easier than it actually was. Which is probably the reason why it took me about six hours to finish it. 

Yeah. Six hours. 

Anyway, I made it to the end and now, when I’m looking at my room, I cannot understand how I could have thrown away two giant bags from Primark full of papers and still have so many stuff. I guess my shopping addiction is starting to show. And it’s not that I wasn’t ruthless while throwing away my notes (or, well, more like those notes from notes from notes, as I would never get rid of the actual notes), because I was. 

But it is easier to breathe in my room now. 

Although it might be due to the fact that I finally hoovered my floor. 

And washed my curtains. 

And passed that exam. 

You know what they say: tidy room means tidy brain. Or, well, I say that. And that tidy brain gives me the opportunity to come up with mental lists of everything I want to do now that I’ve got my freedom. Bear with me, guys, I’ll keep you posted.

Morning Person

Nikdy v životě bych si nemyslela, že ze mě někdy bude ranní ptáče. V poslední době jsem si ale zvykla na ranní rituál, který jsem si nejdřív vnutila – jako že najedu na ten zdravý životní styl, rozumíte – a postupně jsem si ho ke své hrůze oblíbila. Protože jsem celý den v práci a večer přijdu domů a mám pocit, že bych se měla učit, ráno je jediná doba, kterou si můžu vyhradit jako čas pro sebe.

Jen pro ilustraci, abyste si dokázali představit jak to se mnou vždycky bylo, když jsem se dostala do REM fáze: když mi bylo čtrnáct, měla jsem se sejít v sobotu v poledne se svou kamarádkou K. Takže K. takhle čekala patnáct minut, pak šla k nám domů, zazvonila a moje mamka jí oznámila, že ještě spím. Já, která jsem byla pověstná svým tvrdým spánkem a potřebou válet se v posteli co nejdýl, se teď dokážu probudit v šest ráno na to, že mi vibruje mobil v kabelce na druhé straně pokoje. Není to sice největší pokoj na světě, ale chápete tu pointu.

Jestli tohle není dospělost, tak už nevím co.

A jak ten můj ranní rituál vypadá?

I would never, ever expect that I could become a morning person. However, I have developed some kind of a morning routine recently; one that I had to force myself into at first – because, you know, the healthy lifestyle and all that – and that I, to my utter dismay, now enjoy doing. Because I spend a big chunk of my day at work and then when I come back home I feel like I should be studying, mornings are the only time when I can actually have some “me-time”. 

Just so that you could picture what kind of person I was before: when I was fourteen, I made plans to meet my friend K. on Saturday at noon. So, K. was waiting for me for fifteen minutes and when I didn’t show up, she went to our house and my mum told her that I was still asleep. I, who was always known for being able to sleep through a war, and for the fact that I loved staying in bed as long as I could… I can now be woken up by my phone vibrating inside my handbag across the room. It’s not the biggest room in the world, but that’s not the point.  

If this doesn’t mean that I’m all grown up now, I don’t know what does. 

And what exactly my daily routine looks like?

Citronový detox / Lemon Detox

Minule jsem si někde přečetla o detoxikační kúře, která spočívá v tom, že 21 dní každé ráno hned po probuzení vypijete přibližně půl litru teplé vody s půlkou vymačkaného citronu. Údajně se vám má vyčistit a osvěžit pleť a dokonce začít mizet kruhy pod očima. Protože na kruhy pod očima trpím přibližně od doby, kdy mi bylo šest měsíců, rozhodla jsem se to vyzkoušet. Na to, že jde jen o půlku citronu a teplou vodu každé ráno mi slibované účinky přijdou trochu moc zázračné, ale uvidíme co se z toho vyvrbí. Zatím jsem na sedmém dnu (zní to tak biblicky). Budu vás informovat o dalším průběhu.

IMG_0434

I read somewhere, the other day, about a 21-day lemon detox. Supposedly, if you drink approximately two cups of warm water with a juice from half of a lemon every day right after you wake up, you will be rewarded with clearer, more glowing skin and even the dark circles under your eyes will start to disappear. Because dark circles have been under my eyes since I was like six months old, I decided to try that. It all seems a little bit too magical to me, considerng it’s only half a lemon and warm water, but we’ll see. I’m on day seven now (it sounds so biblical). I’ll get back to you on this one later. 

Cvičení / Workout 

Nikdy jsem nevěřila lidem, kteří tvrdili, že je cvičení nabíjí energií. Skutečně. Občas jsem měla pocit, že mi možná v těle chybí ta část, co produkuje endorfiny, protože zatímco všichni vehementně prohlašovali, jak mají po cvičení dobrou náladu, já byla zpocená, odporná a naprosto hotová.

Tak už jsem ty endorfiny našla.

Ne že bych po cvičení jásala radostí, ale cítím se daleko líp, když si hned po ránu dám dvacet minut s Jillian Michaels. Podrobnosti přijdou v dalších článcích.

 P.S.: Zpocená a odporná si přijdu pořád, s tím asi nic neuděláme. IMG_0433

I never believed people when they said that they felt full of energy after a workout. Really. Sometimes I was wondering if I’m missing that part of my body that’s supposed to produce endorphins or something. While everyone around me was saying how good they feel after a workout, all I felt was sweaty and disgusting and exhausted. 

So, I found the endorphins now. 

Not that I’m super happy after a workout but I do feel a lot better if I start a day with 20 minutes of Jillian Michaels. Details later. 

P.S.: I still feel sweaty and disgusting, this one doesn’t really go away. 

Sprcha / Shower

Chtěla jsem vám sem dát fotku naší sprchy, ale myslím, že si ji všichni umíte představit. Jsem naprosto posedlá hezky voňavými sprchovými gely, což tady jen tak hážu do pléna pro případ, že by to četl někdo, kdo ví, že mám zítra narozeniny. Právě používám sprchový gel od Johnson’s s ananasovou vůní a jsem z něj nadšená.

Taky se vám zdá, že tenhle blog je tak trochu tématicky orientován na ananasy?

I wanted to take a picture of our shower head for you, but I guess you can all imagine what it looks like. I’m absolutely obsessed with fragranced shower gels of all kind – just throwing this one here in case somebody who knows that tomorrow is my birthday would read it. At the moment, I’m using shower gel from Johnson’s with pineapple fragrance and it smells divine. 

Is it just me, or are pineapples becoming a thing on this blog?

Kafe, prosím! / Coffee, please! 

Cvičení mě sice nabije energií, ale ranní káva z mého milovaného červeného kávovaru mi potěší chuťové buňky. A navíc je ten kávovar zatraceně cool. A navíc mám Jihlavanku, která voní hezky.

 IMG_0435

Okay, so… workout might make me feel energized but coffee certainly pleases my taste. Also, I’ve got a really cool red coffee maker. Also, the smell of coffee in my room is amazing. 

Snídaně / Breakfast 

Než jsem přijela do Anglie, tak jsem zásadně neměla čas nikdy snídat. Většinou jsem se najedla okolo desáté, jakože svačina o velké přestávce. To se tady nenosí, takže jsem se musela přizpůsobit a moje tělo si na to podivně zvyklo. Většinu dní moje snídaně sestává z ovesných kaší na různý způsob. Dneska zrovna jsem si do ní dala banán, jablko a skořici. Mňam.

IMG_0436

Before I moved to England, I never had the time to have a proper breakfast in the morning. The first time I ate was always usually around 10 a.m. I can’t do this here because I’m at school or working and waiting for lunch would be a torture so I had to change my eating habits a little bit. Most days, my breakfast is an oatmeal porridge in variations. Today, I put in a banana, an apple and sprinkled it with cinnamon. Yum!

Make up 

Je příjemné zjistit, že alespoň něco se na mě nezměnilo. Aplikací make upu nestrávím o nic dýl, než když jsem bydlela v Praze. Celá akce trvá většinou asi tak deset minut a to jen proto, že si čtyři minuty vybírám barvu stínů pro dnešní den, abych nakonec skončila u té stejné, co všechny předešlé dny v tomhle týdnu. V líčení zastávám přirozenější look.

To proto, že jsem od přírody dostatečně krásná. Ha ha.

It’s nice to know that one thing hasn’t changed about me: putting on make up still takes me around ten minutes, just like when I was living in Prague. And frankly, four minutes are taken by trying to decide which eyeshadow I should use – only to end up using the exact same eyeshadow I’ve been previously using the whole week. When it comes to make up, I’m all about looking as natural as I can. 

That’s because I’m naturally beautiful. Ha ha. 

Outfit 

V poslední době je radost vybírat si co si vezmu na sebe, díky mému posílenému šatníku. Někdy v příštích dnech očekávejte článek o mých oblíbencích.

That’s my favourite part of my morning routine, these days, because I boosted my wardrobe so much. I’ll bring you a post about my favourites soon, I promise.

   A jaký je váš ranní rituál?

And what’s your morning routine?