BTW: East of Eden

IMG_3974

Milí a drazí, ozývám se z jednoho z mých nejoblíbenějších míst na světě. Košice jsem měla na piedestálu prakticky odjakživa. Možná proto, že jsem napůl Slovenka (i když ráda tvrdím, že je to spíš 80:20 než 50:50). Možná proto, že jsem tady trávila spoustu času o letních prázdninách a všechno – od toho, jak tu voní vzduch až po staré výtahy v bytovkách na sídlištích – mi vyvolává nostalgické vzpomínky na dětství. Nebo možná proto, že právě odsud pochází většina mých nejmilovanějších kamarádů.

Zastávám názor, že když některé lidi znáte dostatečně dlouho, stanou se spíš vaší rodinou než čímkoliv jiným.

IMG_3983

Každopádně to tady naprosto nepokrytě miluju. Pokaždé, když přijedu, mám pocit, jako kdybych byla na fakt účinné terapii. Je to jako kdyby se mi otevřela nějaká záklopka v hlavě a najednou jsem v absolutním zenu. Místo toho, abych vstávala v pět ráno a snažila se odbýt si trénink ještě předtím, než odejdu do práce, si klidně nechám nalít G&T a píchnout další dírky do uší. Nechám se zatáhnout na pirátskou párty ve čtvrtek večer s papouškovými brýlemi na očích a najednou na parketu s miliardou zpocených lidí tancuju jako blázen na hudbu, nad kterou při hodině zumby ohrnuju nos.

IMG_3979

Pak vstanu ve čtvrt na deset ráno a nemám ani náznak kocoviny a pořád ještě jsem nadšená z toho, že jsem se v noci skoro roztopila v podzemní nevětrané místnosti klubu, ze kterého bych zdrhla po prvních pěti minutách, kdyby byl v Praze.

Jsem tady hrozně v bezpečí. S lidma, se kterými si budeme hlídat záda, ať už se stane cokoliv.

A hele, i ten gin a tonic tady prostě chutná tak nějak líp. Sakra, i meruňkovice s vineou za pět centů tady chutná dobře. (A o těch snídaních snad ani nemá cenu začínat, ne?)

Jak říkám. Zen.

Not-So-Roman Holiday #5

Já teda nevím, jestli je to jenom mnou, nebo jsou ty týdny vážně čím dál rychlejší?

Asi stárnu.

Každopádně si tenhle časový skok momentálně docela užívám, protože je sobota, což je samozřejmě můj nejoblíbenější den v týdnu. Kdo by taky sobotu neměl rád, že jo? Je to taková ta milá sedmina v týdnu, kdy pondělí je ještě daleko a z pátku jste se už vyspali. A kdyby venku už pátý den nepanovalo naprosto příšerné tropické vedro, možná bych si i užívala fakt, že si můžu jít svobodně zaběhat třeba i v jedenáct dopoledne. Vzhledem k tomu peklu venku ale samozřejmě místo běhu sedím u počítače. Což mě přivádí k tomu, že se s vámi konečně podělím o poslední italské snímky, než se společně přesuneme k jiným článkům. Continue reading „Not-So-Roman Holiday #5“

Not-So-Roman Holiday #4

Tak.

Zase nám přišla sobota a já vlastně ani nevím, jak se to stalo, že už je to tři týdny, co vás tady otravuju s fotkama z Itálie. Slibuju ale, že tenhle je předposlední.

V předchozím článku jsem avizovala, že jsme se ze Sieny přesunuli rovnou do San Marina. Cesta v sobě měla zcela standardní dávku dobrodružství až do chvíle, kdy se naše auto rozhodlo, že se mu do toho šíleného kopce tak úplně nechce. Na kratičký okamžik to vypadalo, že ho budeme muset ke státní bráně dotlačit, ale nakonec se heclo a krásnou rychlostí 20km/h nás k ní dovezlo. Continue reading „Not-So-Roman Holiday #4“

Not-So-Roman Holiday #3

Tak jsem tu s dalším dílem ohlédnutí se za italskou jízdou. Naposledy jsme skončili na zmrzlině v San Gimignanu, která do mě spadla dřív, než jsem si stačila uvědomit, jak strašně, šíleně dokonalá vlastně je.

To je můj hlavní problém se zmrzlinama. Nikdy jich není dostatek.

Continue reading „Not-So-Roman Holiday #3“

Summer Babe

Na začátku každého ročního období strašně vehementně prohlašuju, že zrovna tahle část roku je moje úplně nejoblíbenější ze všech oblíbených. Až mě to vždycky samotnou šokuje. Obvykle takhle pozitivní přístup k ničemu nemívám. Tak nějak ale uznávám, že první dva týdny jakéhokoliv ročního období mají něco do sebe. Continue reading „Summer Babe“